Postava po dětech. Prý ji děti kazí, je to tak?

Každá z nás prožíváme své těhotenství jinak, ať už po psychické stránce, nebo té fyzické. Některé maminky mají nadměrné chutě, nebo pociťují velkou únavu. Některé, řečeno s nadsázkou, ani neví, že jsou těhotné. Lišit se to může i s každým dalším těhotenstvím. Možná tu zkušenost máte, že první těhotenství bylo možná „peklo“ a druhé třeba naprostá pohoda… Stejné je to i po porodu. Některé maminky odcházejí z porodnice v džínách, které nosily před těhotenstvím a jiné třeba i s několika velikostmi navíc. Postava po dětech není zcela jistě dána žádným „zákonem“, ale máme ji ve svých rukou.

Čím to tedy je?

Faktorů je více. Jedním z nich je určitě genetika. Dalším a velmi podstatným je ale životní styl. Pokud jsme byly zvyklé před těhotenstvím pravidelně cvičit a správně jíst, je dost pravděpodobné, že pomyslný návrat bude snazší. Samotné těhotenství netrvá pár dní, ale devět měsíců. To je také dost dlouhá doba na to, abychom z celého režimu vypadly a to i v případě, že jsme ho měly předtím pěkně nastavený.

Strava a cvičení

Pokud budeme v těhotenství jíst „za dva“ a stále jen odpočívat, možná uslyšíme z řad okolí pochvaly. Budeme ty šikovné a zodpovědné maminky, které se o své miminko pěkně starají. Dítě si prý řekne, na co má chuť a stravu bychom nijak v těhotenství omezovat neměly. Ale vážně potřebuje dítě pro svůj vývoj hromadu sladkostí, nebo třeba pizzy, či fastfoody? Já myslím, že rozhodně ne! Dítě potřebuje kvalitní a vyváženou stravu. Co se týče množství, je nárůst toho, co bychom měly sníst navíc, minimální.

Obdobně vnímám i pohyb po čas těhotenství. Bavíme se, samozřejmě, o případech, kdy jsou maminka i mimčo v pořádku a nejedná se o žádné rizikové těhotenství. Myslím, že je rozumné, vyhnout se sportům, kde hrozí nebezpečí pádu, či jiných úrazů. Mohou to být, například, různé bojové, nebo adrenalinové sporty, ale do jisté míry i míčové hry, lyžování, bruslení, nebo i jízda na kole. Pokud pojedeme na kole a nespadneme, nejeví se to, jako žádný rizikový sport. V případě, že budeme mít smůlu, třeba to nebude ani naším zaviněním a „blbě“ spadneme, může to mít špatné následky. Toto si musí každá z nás rozhodnout sama, podle toho, jak to cítí.

Běžný pohyb v těhotenství

Co se týče ale běžného pohybu a cvičení, mám tu zkušenost, že pokud maminka cvičí a zdravě se hýbe, zvládá těhotenství mnohem lépe, stejně jako období po porodu. Neznám bolesti zad v těhotenství, ani oteklé nohy… Myslím, že míra pohybu by měla vycházet z toho, na co jsme byly zvyklé předtím. Když uvedu svůj příklad, tak jsem při obou těhotenstvích běhala i posilovala do konce 7 měsíce, téměř bez rozdílu… Jen váhy v posilovně se postupně snižovaly a zkracovala se trasa běhu. V osmém měsíci jsem přešla už na Eliptikal, který simuluje běh, ale bez otřesů, které mi začaly být nepříjemné. Posilování bylo pouze s vlastní vahou a velmi zlehka. V devátém měsíci to bylo spíše jen uvolňování pánve či jiné zdravotní cvičení.

šestý měsíc — konec šestého měsíce – běháme schody

V žádném případě to neuvádím, jako návod pro maminky v těhotenství, ale pro představu toho, že pokud je tělo na pohyb zvyklé, není potřeba se jej bát. Pokud by maminka před otěhotněním vůbec necvičila, takový trénink, který uvádím, by pro ni rozhodně vhodný nebyl.

Co když chceme se vším začít až teď, po porodu?

Říká se, že nikdy není pozdě a v tomto případě to rozhodně platí. První otázkou může být, proč bychom vlastně měly začít? Často je první motivací vzhled, nebo nějaké zdravotní problémy, typu bolavá záda apod.. Ve chvíli, kdy nás něco bolí, nebo nejsme se svým vzhledem spokojené, je to velká motivace. Dalším benefitem je ale rozhodně i energie, kterou tím získáme. Je fajn, cítit se ve svém těle dobře, ať už běháme v předklonu za dětmi, lezeme pod postel, nebo si chceme jen s dětmi zablbnout na hřišti. Energie je podle mě takový pomyslný rozdělovník mezí tím, život si užít, nebo jen přežít… Jde o to, mít vůbec chuť něco dělat. I ve chvíli, kdy bychom třeba měly hlídání, ale budeme naprosto vyčerpané, asi se nám do ničeho moc chtít nebude.

chci začít svou proměnu

Postava po dětech do formy. Jak na to?

Na začátku řešíme různé překážky a nejčastější je čas a to, že ho nemáme. Mnohdy nám chybí možnost hlídání, abychom si zašly někam zacvičit. Když už by se občas našlo, není to pravidelně, což nepřináší ten správný efekt. Přesně to bylo i mou překážkou a začala jsem tedy cvičit doma. Čas už jsem si potom „vychytala“ podle toho, jak děti spí a kdy je mi to nejpříjemnější. Myslím, že i pro velkou část maminek je možnost domácího cvičení, například, formou online lekcí, výborným řeším při nedostatku času a hlídání.

Pokud chceme viditelné výsledky, je fajn, pokud je náš trénink i nějak metodicky sestavený. Takovým „náhodným“ cvičením sice asi nic nezkazíme, ale možná máte tu zkušenost, že se u cvičení třeba i zapotíte, ale ani po nějaké době to není nikde pořádně vidět. Stejně, jako mnoho jiných věcí, má i trénink své postupy a není vůbec od věci se o tom s někým poradit. Ve chvíli, kdy máme nějaká omezení, jako například rozestup břišních svalů (diastáza), jsou pro nás některé cviky vyloženě nevhodné a jejich cvičením se může stav zhoršit.

postava po dětech — postava po dvou dětech

Nedílnou součástí je také strava, bez které to prostě nejde 🙂 Do slova a do písmene platí, že jsme to, co jíme a abychom se cítily a vypadaly dobře, je fajn se ve stravě orientovat a naučit se správně jíst. Nemluvím, samozřejmě, o dietách, které jsou pouze dočasnou záležitostí a často jsou i příčinou stále zvyšující se nadváhy vlivem JoJo efektů.

Moje doporučení:

MÍT DOBRÝ PLÁN a to jak tréninkový, tak stravovací.

UMĚT VŠE ZAŘADIT DO SVÉHO PROGRAMU, protože to je základ. Pokud bude plán sebelepší, ale zůstane jen na papíře, fungovat nebude.

ROZUMĚT TOMU, protože ve chvíli, kdy se naučíme, jak se správně hýbat a jak jíst, máme z velké části vyhráno. Není to o tom, doživotně se držet nějakých předepsaných plánu, ale chápat, proč to tak je a sama se v tom orientovat.